BÍLÁ SOBOTA

Bílá sobota
Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a postu. Na Bílou sobotu církev neslaví mši.

Velikonoční noc
Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšení v jediném celku. Vyjadřuje velikonoční vítězství nad smrtí a "přechod" (pesach) z područí utrpení a smrti do života svobody a plnosti. Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění, v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je.
Velikonoční vigilie (bohoslužba v předvečer svátku) byla od prvních křesťanských dob noční slavností a končila teprve společným stolováním za rozbřesku nového dne.

Oslava Velikonoční noci má tuto strukturu:
* oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce - "paškál")
* bohoslužba slova
* křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)
* bohoslužba oběti - eucharistie

 

V různých křesťanských církvích získala během staletí odlišnou tvářnost a mnohé z obřadů přešly do všeobecného podvědomí. Příkladem toho je svěcení ohně, respektive světla (v křesťanství symbolizoval v tento den pálení Jidáše).,,Obřadu spojenému s žalmy při žehnání světla se říkalo lucernarium" . ,,Ve starém křesťanském světě nebyla tato sobota liturgickým dnem, a tak se konala jen noční bohoslužba zvaná vigilie" . Před bohoslužbou se zapálil před kostelem oheň, posvětil se, od něj se zapálila velikonoční svíce a pomocí ní se světlo přeneslo do kostela. Svěcení ohně se postupně stalo slavnostním obřadem.
V českém prostředí se též světil oheň před vchodem do kostela. Očištění ohně vykonávali lidé i ve svých obydlích. Všechna ohniště doma musela být uhašena. Každá hospodyně dala před kostelem na hranici své polínko a po svěcení ohně vzala žhavý oharek domů a rozžehla jím nový oheň. Tomuto ohni se připisovala očistná a ochranná moc. Stejnou účinnost měly i uhlíky a popel z posvěceného ohně. Uhlíky se dávaly za trámy, aby chránily stavení před požárem. Popelem se sypaly louky a pole, aby dobře rodily.